Otec vesmír a jeho dvanáct synů

Je tomu již dávno kdy otec Vesmír a matka Země měli dvanáct dětí. Jednoho dne se děti rozhodly, že půjdou žít svůj život na planetu Zemi. Každému z nich svěřil otec Vesmír zvláštní dar a pověřil je důležitým posláním. Děti přistupovaly ke svému otci, aby z jeho rukou přijaly jeho dary.

 

Ty, Berane, přicházíš a vládneš z roviny mysli do tvých rukou vkládám semeno žití, které budeš zasévat, aby se rozmnožilo. Přeji si abys oznámil světu mé stvoření. Za tvou dobrou práci ti daruji sebeúctu.

 

Ty, Býku, vidíš a když je tvé oko otevřeno, vše je světlo. Tvým úkolem bude starat se o to, aby semeno nebylo odváto větrem. Musíš mít hodně trpělivosti a proto ti daruji sílu, moudře ji užívej.

 

Ty, Blíženče, poznáváš své druhé já a jak tvé druhé já mizí rosteš a záříš. Tobě dávám otázku bez odpovědi a v hledání těchto odpovědí nalezneš dar vědění.

 

Ty, Raku, stavíš svůj světelný dům a v něm bydlíš. Od tebe očekávám, že budeš lidi učit citu, milovat se a smát se. Za to ode mne dostaneš dar rodiny, aby se tvé bohatství rozmnožilo.

 

Ty, Lve, tvým heslem je - já jsem já – přeji si aby jsi světu oznámil mé stvoření v celé jeho slávě. Musíš se však vyvarovat pýchy a nesmíš zapomenout, že je to mé stvoření a nikoliv tvé. Dar který ti dávám je čestnost.

 

Ty, Panno, jsi matka i dítě tvým úkolem je starat se o to co člověk dělá a upozorňovat ho na jeho omyly. Přijmi ode mne dar čistého myšlení.

 

Ty, Váho, vybíráš si cestu, která vede mezi oběma protiklady. Měla by jsi vést člověka k tomu, aby si uvědomil své povinnosti k bližnímu a naučil se pomáhat druhým. Tvé místo je všude tam, kde panuje nesoulad a nerovnováha. Ode mne dostaneš dar lásky.

 

Ty, Štíre, jsi bojovník, jdeš do boje a vycházíš z něho jako vítěz. Tvůj úkol bude obtížný, budeš se trápit tím, že v člověku i v sobě samém poznáš zvířecí podobu. A tak se stane, že ztratíš svou cestu z očí, zapomeneš, že toto utrpení si působíš ty sám, protože jsi správně nepochopil můj záměr a moji myšlenku. Až nalezneš svou cestu ke mně zpět budu mít pro tebe dar cílevědomosti.

 

Ty, Střelče, vidíš svůj cíl, dosahuješ ho a pak vidíš další. Od tebe chci, abys lidi rozveseloval a ukazoval jim v životě jenom dobré konce. Dostaneš ode mne dar nekonečného nadbytku, abys mohl svítit do všech temných koutů.

 

Ty, Kozorohu, ztrácíš se v nebeském světle a obracíš se k němu zády abys spatřil svůj stín. Stojíš na vrcholu hory ve světle a vidíš své chyby a omyly. Díváš se dolů do údolí kde je tma a dobrovolně se rozhodneš přinést tam světlo. Lidé by se od tebe měli naučit práci, proto vkládám zodpovědnost za člověka do tvých rukou.

 

Ty, Vodnáři, jsi voda života a rozlévaná žíznícímu lidstvu. Tvým úkolem je ukazovat lidem jejich budoucnost. Dávám ti dar svobody abys mohl lidstvu sloužit, kdykoliv tě bude potřebovat.

 

Ty, Rybo, opouštíš otcův dům a vracíš se abys zachránila ostatní. Budeš mít nejobtížnější úkol ze všech. Shromažďovat starosti lidí a umět jim naslouchat. Musíš dát lidem vždy novou šanci, aby to zkusili znovu. Dávám ti dar ze všech největší, budeš mi z mých dětí nejlépe rozumět a budeš mít ke mně nejblíže.

 

 

 

A pak otec Vesmír svým dvanácti dětem řekl: „Každý z vás má svůj dar, ale je to jenom jeden díl mojí myšlenky. Musíte dát své dary dohromady a jedině tak porozumíte celé mojí myšlence. Až vás všech dvanáct se stane jedním“.

Děti se rozloučily se svým otcem a vydaly se žít svůj život na planetu Zemi a plnit své životní poslání. Časem však zjistily, že nejsou spokojeny se svými dary a úkoly, které dostaly od svého otce a tak se vydaly za ním zpátky s prosbou, zda si mohou mezi sebou jednotlivé dary vyměnit. Otec Vesmír se usmál a splnil jejich přání. Děti byly nadšeny, ale otec jim řekl: „Budete se ke mne ještě mnohokrát vracet a žádat, abych vás zprostil vašeho úkolu a já pokaždé vašemu přání vyhovím. Projdete mnoha inkarnacemi dokud nesplníte své životní poslání, máte na to nekonečně mnoho času. Až splníte své úkoly smíte být zase u mne.“

 

Také my jsme dětmi otce Vesmíru a matky Země, hvězdy a jejich tajemství nosíme sami v sobě. Rodí se, žijí a umírají – stejně jako člověk. Vesmír k nám promlouvá tichou písní a třpytem zlatých hvězd, tichem, hudbou i myšlenkami, nekonečnými dálkami a mořským příbojem. Zanechává nám své poselství, které se zrcadlí na hladině řek. Vesmír je nádhernou symfonií složenou z několika vět a my jsme jejími prostými tóny. Všichni společně zníme nádhernou melodií věrnosti, lásky a světla oslavující život na planetě Zemi. Jsme malým světlem lásky ve velkém světle lásky a kapičkou lásky v moři lásky. Hledáme světlo a přinášíme ho dolů na zem, abychom spojili nebe a zemi. Ve svém srdci nacházíme tiché místo klidu a lásky, která přeměňuje temnotu noci na světlo dne. Vracíme se zpátky do své každodennosti s pokorou a moudrostí ve svém srdci. Víme, že náš život je příběh o nás a jeho smysl mu můžeme dát jen my sami. Každý z nás za sebou zanechává stopu nejen v životě, ale v celém vesmíru.  

 

zdroj:  kapkarosy.webnode.cz/, google.com