Matně si pamatuju jen recitování básniček ve školce a asi aby se ten stud přebil už za mlada, tak jsme vystupovali veřejně pro rodiče. Povinné odmlky, úklon, přednes ve stoje, žádná pomůcka, žádná možnost výběru.... No, jestli je to nejlepší způsob, jak se naučit veřejně prezentovat, se ptát nebudu. Na mém příkladu můžu říct, že je to kravina potlačující jakoukoliv spontánnost, osobitost a radost ze sdílení. Do teď si pamatuju ty žaludeční neurózy z jakéhokoliv přednesu před kýmkoliv, kterých jsem se doteď nezbavila.
Naše děti jsou už teď nebázlivé, otevřené, zvyklé, že se na ně dívá víc jak pár maminčiných očí, že se jich někdo ptá na vlastní názor, že mají svůj důležitý den a že je za tu práci VŽDYCKY někdo moc pochválí a nekritizuje!
Loni nám doma vévodily kočkovité šelmy. Andrés byl lev nebo jaguár, potom si začal vymýšlet cizí zemi, cizí zvířata a to ho drží dodnes. O zemi "Lengua" bych vám toho už mohla hodně povědět, ale protože si tam na dovolenou asi nezajedete, tak nebudu prudit. ;) Loňské téma tedy bylo jasné, letos to ale trochu vázlo, až se přeci objevilo něco, co našeho kloučka zaujalo. Není to nic menšího než Vesmír! Má tak možnost sdílet vášeň pro toto téma se svým španělským dědečkem a samozřejmě i s dětmi ve škole. Už zítra! ;)
Maminka i tatínek se s dětmi o víkendu výtvarně vyřádili ;). Dětem ta kvalita snad stačit bude, líp to neumíme!! :D
BRAVO! Sympatický predmet záujmu. ;-)
ReplyDeleteA taký krásny fúzatý Mesiac vidím tuším po prvýkrát! ;-)
No jéé, lojzo, asi jsme se trefili do tvého vkusu :-), to mě těší.
DeleteTo já bych zase nemohla takhle před všemi mluvit, hrozně se stydím a připitoměle se usmívám a koukám do země, když mám něco říkat před větším počtem lidí. :D
ReplyDeleteAle je fakt, že když jsem byla malá, vystupovala jsem se sborem, divadlem a aerobikem a vůbec mi to nevadilo. Vlastně jsem se ráda předváděla. :D
Jj, Wendy, o tom mluvím. Možná jsi se nestyděla mezi ostatními, ale jít sama za sebe s nějakou vlastní myšlenkou, to už chce cvik. Proto se mi líbí, že naše dítě je k tomu vedené od malinka. :-)
DeleteNemůžu uvěřit, že jste tohle sami namalovali! A ta raketa se tak povedla! Jsem zvědavá, jak to dopadne, musíš nám to potom popsat :) Držíme palce.
ReplyDeletebrabi, snad jsi nás nepodceňovala?? ;-) Obávám se, že nenapíšu k tématu už nic. Já se nedozvídám prakticky nic ze školy. Andrés o tom nějak nemluví, tak jednou za půl roku z něj něco vypadne, nebo mi něco občas řeknou jeho spolužačky. Evidentně jsou holčičky sdílnější. Vždycky si říkám, jak by bylo prima, kdybych tam mohla v té třídě být neviditelná...na chvíli. Po hodině bych určitě prchala pryč ;-).
DeleteNedokážu si představit krásnější téma na domácí úkol než je Vesmír. Vidím, že se s radostí zapojila celá rodina, a i tatínek vykresloval? Vyřiď pochvalu všem!
ReplyDeleteU všech našich dětí vím, jaké téma by si vybraly ony, snad budou mít také jednou možnost, určitě je to bude bavit. A rodiče taky! :-)
Veru, určitě budete někdy něco tvořit a určitě to pro vás bude taky ta nejhezčí společná chvíle. Tvoření má v sobě něco specificky krásného.
DeleteDíky za pochvalu! :-)
"Tvoření má v sobě něco specificky krásného" - to ano!
ReplyDeleteten krásny fúzatý mesiac ma tiež hneď zaujal. napadlo ma, že to má niečo spoločného s deduškom ;-)
zem Lengua?! wau, povedz nám o nej niečo! to znie dobre!
fuj, recitácia pred ostatnými! nenávidela som to. som rada, že tvoje dietka sa nikto nesnaží zarovnávať do rady.
Je to moc hezké, téma, obrázky i prezentace byla určitě perfektní, a že ti o tom prcek neřekne, to víš, vždyť ve 4-5 letech se ještě myslí, že máma je všemocná, všemu rozumí, všechno ví, všechno vidí a sleduje broučka v každé vteřině i když ji třeba není vidět. Tolik jsme se snažili jim něco takového nabulíkovat když byli miminka a oni tomu uvěřili, v takových 6 letech teď mívám rozhovory s Lisetkou: a bubu ty to nevíš, jak to? A já nevím co říct a tak vysvětluju jak to na tom světě je a někdy je z toho i smutek. Když jsem byla malá měla jsem takovou hru, že hraju hlavní roli ve filmu, těšila jsem se až bude něco v mém životě zajímavého a prohrála jsem se tím dějem jako primadona a to mi bylo z toho dobře a taky jsem všechno dělala dobře, vždyť jsem měla tolik diváků a pak přišlo to poznání a spousta věcí najednou nebyla tak zajímavá a přitažlivá když jsem u nich byla jenom já sama a svět, kde aby člověk pohledal někoho koho zajímáte. Musíme to dětem tak trochu říct a tak hodně se sami zajímat, aby to tolik nebolelo. No večerní povídání a vzpomínání na to, co bylo ve dne, to naštěstí stále jistí :+) podle vzoru bed-time-story
ReplyDeletefantastické. Úkol, nápad, provedení i zápal všech. Je to perfektní! Děti se většinou svěřují jinde. Nezbývá, než doufat, že ti je pak cizí lidé nechválí jen ze slušnosti, ale že takové opravdu jsou. A je to příjemný pocit. Já se doma nikdy nic nedozvěděla a nedozvídám. Když se vyptávám, dostává se mi jednoslabičných odpovědí, s pohledem upřeným jinam a okamžitým opuštěním místnosti v mezipauze mezi odpovědí a další otázkou. :)) Když se nevyptávám, jsem samozřejmě matka ignorant...Ale pak zjišťuji, že se mým dětem daří, že jsou oblíbené, že jsou chytré..a to je ta sklizeň všeho, co se do nich po večerech doma rvalo. :) Sladké ovoce, jen chvilku trvá, než ho okusíš. Pokud jde o Andrýska školkáčka, můžu bohatě srovnávat. A přestože je to ten nejbáječnější synoveček na světě, tak opravdu je to velice chytrý, rozumný a slušný chlapeček. Umí a zná spoustu věcí a umí o všem mluvit i s cizími lidmi, (pokud mu to doprovod schválí) roztomile se u toho stydí a je radost ho sledovat. Gratuluji už teď a držím palce, aby vaše další společné práce vedly nejenom k uspokojení malého studenta, ale i k upevnění rodinných vztahů. :)
ReplyDelete