El camino - Cesta

 

Včera večer jsem MUSELA přemýšlet, o čem se bavit se svým mužem! Zavrhla jsem myšlenku popisovat mu, jak se mi Amálka v 9 ráno vyblinkla do výstřihu, za hodinu na to do papučí, jak jsem nevědomky pobavila pošťáka trikem s nemalým fekálním potiskem nebo jak se mi poprvé v životě podařilo mixovaným ovocem vybarvit kuchyni. A tak nebylo nějak o čem mluvit. Jakékoliv informace o dění ze světa mi unikají (přestože se je snažím vnímat), knížku, kterou jsem si úmyslně pořídila TEĎ, abych nebyla jen ta kojící matka, opravdu nemám kdy číst, pokud nepočítám 10 minut při čekání před školou v autě, a tak jsem v 9 večer hleděla na svého mužíčka (čuměla, zírala...) a mlčela. Zachránil mě ON, řekl mi, že mi to moc sluší (ha...tak buď se mu už zrak natolik zhoršil nebo se mu zželelo mého stavu), a že bude v televizi film o poutní cestě Santiaga de Compostela.

 

Tato tak známá poutní cesta nám protíná naše bydliště. Každičký den potkávám nespočet poutníků různých národností, barev pleti, někdy jsou jako duha, když prší a jeden má pláštěku žlutou, další oranžovou a pěkná postarší Korejka červenou. Obdivuju je, že se jim chce se tak trmácet, pokaždé přemýšlím, jak velký kus cesty si vybrali, pokud ne rovnou celou trasu napříč Španělskem a kde svoji anabázi začali. A PROČ se na takový nemalý maratón vydali.

Popravdě o "camino de Santiago" nevím nic. Začíná snad ve Francii a končí v Santiagu de Compostela. Poutníci se sem vypravují po mnoha staletí, využívají laciného ubytování dělané speciálně pro ně, tzv. "albergue". My se z novin pak dozvídáme kolik peněz bylo vynaloženo na záchranu nezodpovědných poutníků, kteří špatně vybavení uvízli ve sněhu nebo jak se manželé cestou pohádali, jeden vzteky odfuněl pryč a ten druhý po něm vyhlásil pátrání. Jelikož poutníci cestují z daleka a bydlí často pod širým nebem, do batohů se jim dostávají různé breberky, které jsou potom v hostelech často k vidění a tady v okolí přemnožené, takže dostáváme avizo na výskyt neblahého hmyzu. :) Říká se, že na této cestě dochází k zázrakům.  A tomu věřím, vždyť na cestě, která měřá přes 700km, si člověk vyvětrá hlavu a možná na leccos přijde. Nehledě na sílu víry, kterou je tato stezka protkaná. A ta setkání! No, třeba se někdy na kousek cesty vypravím. ;)  Mě dojalo vidět místní krajinu, "naše" mlýny, slyšet hezkou hudbu, nakouknout na "naše" náměstí v Pamploně. :) Tak kdyby se někdo na Camino de Santiago chtěl vypravit, určitě bych mu tento film doporučila. Je o životě, o lásce, o Španělsku a tak trochu,  zarytých klišé. ;)