Ach ty klenby

 

 

 

Prohlížela jsem fotky a při shlédnutí těch "architektonických" mi neustále lezla na mozek asociace kleneb, pilířů, sloupů, základů s kdečím jen ne s těmi kameny.

 

Včera jsem si vyrazila na podpatcích do města a dnes mne dost bolí má nártní klenba. Blbec, já vím, že to tak vždycky dopadne, jakási genetická indispozice se mi pokaždé zařehtá do obličeje a já se opět dušuju, že fakt už nikdy. Pilíř těla, páteř se pere se svou skoliózou a nemůžu si pomoct, ale urgentně potřebuju, aby mi někdo škubnul hlavinkou napravo a nalevo a pořádně to tam vzadu promasíroval. Který heterosexuální muž denně nekouká ženám na jejich klenutá ramena, zakřivené nosy či pokřivené nohy, ohnutá záda, oblé boky a ňadra a nepřehlédnutelná těhotenská břicha? My jsme obloučky, zaoblinkami a křivkami prošpikované! Klenba nebeská, ano, to jsou přeci stromy, jak zmínila Sára. Jistě že jsme se my lidi nechali inspirovat a ty krásné oblouky začaly stavět jako stromovou korunu sahající co nejvíš to jen jde. Asi proto nemám ráda domy s rovnou střechou. Potřebuju koukat nahoru a že je často na co! Není to tak dávno objevila jsem několik úžasných pavučin táhnoucí svoje neviditelné nitky hodně daleko, nitky, které jsou tak tenké, silné, pružné, že my lidi jen zíráme, co příroda dovede a my ještě ne a vědci se snaží vyzkoumat, jak na to. Rodina je základ státu. Základ je základní vzdělání, umět morseovku, mít vždy po ruce KPZ, nešťourat se v nose a slušně zdravit, základ je instinkt přežití... a nakonec...měla nohy jako sloupy. No nazdar. :D

 

U nás je úžasně zlatavě, jak je u vás? :)

 

Ať máte příjemný start do prvního zářijového týdne!