Kateřina Tučková: Žítkovské bohyně



via Archiv nakladatelství Host

Dlouho mne žádná kniha neuchvátila natolik jako Žítkovské bohyně od Kateřiny Tučkové. Čas od času si koupím přes internet českou literaturu, a protože jsem na tento román četla dobré recenze, neodolala jsem. Měla jsem ji přečtenou za tři večery, tak moc mne pohltila a tak moc se mi líbil styl spisovatelky. Ráda  bych ještě získala její předešlý román Vyhnání Gerty Schnirch, za který dostala cenu Magnesia Litera 2010, Knižní klub Cena čtenářů a byla nominována na Cenu Josefa Škvoreckého, Magnesii Litera za prózu a Cenu Jiřího Ortena. Děj obou knih se odehrává na Moravě a v Brně, odkud pocházím, i proto jsou mi blízké.

Rozhovor s mladou autorkou si můžete přečíst tady.

"Vysoko v kopcích Bílých Karpat žily odedávna ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Uměly léčit a pomáhat s kdejakým trápením, uměly poradit v nesnázích a také prý viděly do budoucnosti. Říkalo se jim bohyně a své umění si předávaly z generace na generaci. Dora Idesová patří k poslednímu z rodu žítkovských bohyní. Jejich umění se však nenaučila, vystudovala etnografii a rozhodla se napsat o nich rozsáhlou vědeckou studii. Na konci devadesátých let objeví v pardubickém archivu ministerstva vnitra operativní svazek StB vedený na vnitřního nepřítele - její tetu, bohyni Surmenu. Dora rozplétá osudy žítkovských žen a s překvapením žjišťujete, že ačkoli se sama bohyní nestala, je i ona nedílnou součástí tajemné tradice..."