V rodině mého manžela je nás 11 včetně dětí, přítomných. A to je pouze nejlbižší rodina mého muže. Kdybych počítala i rodinu moji a pár přátel, tak bych měla číslo přes 25. Začala jsem přemýšlet, co komu nadělit a čím ho potěšit pod stromečkem. Padala na mne z toho lehká obava, že předvánoční příprava se změní ve shon a závod na rychlý běh po obchodech, protože on i ten nákup přes internet vyžaduje čas a hlavně ten Nápad! A ty peníze! Každému koupit za kolik? Za 20€ nebo 30€?? Až mi zavolala moje už trochu vystresovaná švagryňka s návrhem losovat. Každý by si vylosoval jednoho člověka, kterému by věnoval jeden dárek. Návrh byl s velkou radostí přijat a už jsme si všichni sáhli do klobouku. Na každého dospělého i dítě tak bude jeden dárek od neviditelného Ježíška. Dali jsme si cenovou hranici, která se nesmí překročit. A víte co? Najednou je to tak jednodušší, milejší, pravdivější. Nechceme, aby si naše děti zvykly na kvantum dárků aniž by se z nich uměly radovat. Těším se až se na Štědrý den půjdeme projít do města, dát si vínko na ulici a poslouchat skupinky lidí zpívajících koledy.
En la familia de mi marido somos 11 personas, presentes, los niños incluidos. Si cuento mi familia y algunos amigos superaría número 25. Empecé a pensar que comprar a cada uno, que regalar y empecé a sentir un poco pánico porqué ya tenía imagen del ambiente prenavideño estresante. Luego dinero. Por cuanto dinero conseguir regalo, por 20€ o 30€ o 50€ por persona? Hasta que un día me llamó mi cuñadica un poquitín estresada que se le ocurrió hacer el sorteo navideño. Cada uno elige una persona a quién va a hacer regalo. La idea era acceptada inmediatamente por todos con mucho alívio. El sorteo ya hemos hecho, para cada adulto y cada niño habrá un regalo. Y sabéis, de repente es todo mucho más tranguillo, más bonito, más correcto. No queremos que nuestros niños crezcan acostrumbrados recibir montón de regalos no sabiendo disfrutar. Ya tengo ganas ir a pasear por la cuidad, beber vinito y escuchar villancicos.
Rozhodně je to velmi zajímavý nápad, ale........ Co když se někomu vůbec nebude líbit nebo hodit dárek, který na něj připadne? Jsem zvědavá, jak to u vás dopadne. Rozhodně je to pro všechny zúčastněné mnohem levnější, než dávat dárek každému. Ale neumím si představit, že bych třeba dala dárek jednomu vnoučeti a druhému nic, přesto, že by to bylo inkognito...asi bych podváděla :(
ReplyDeleteAlko, v nasem pripade by se dalo napocitat, kolik jsme vubec my tech darku dostali. Tady v te rodine obcas neda nekdo darek zadny. A jestli se libi nebo hodi? O tom to prece vubec neni. Podvadet by se nemelo. Deti maji behem roku spoustu prilezitosti dostat darek (a taky se tak deje), navic maji vlastni rodice, kteri jim vlastnimi darky prispeji. Urcite to u nas letos dopadne prinejmensim spravedliveji nez jine roky ;)
ReplyDeleteJá vím...a třeba se tohle ujme a bude se to tak líbit, že to bude každý rok :)
ReplyDeleteve velkém společenství je to určitě úžasný způsob spravedlivého dělení. A vybrat dárek? Když vím komu, není přece problém trefit se do tajného přání a vkusu :) Přeji krásné tajnůstkaření, Ježíšci. ;)
ReplyDeletePěkný nápad :-) Ocenila bych hlavně to, že není třeba vymýšlet nebo vyrábět kvanta dárků a přemýšlet, co tolika lidem udělá radost. Takhle to aspoň bude více od srdce a bude na to hlavně víc času. O peníze tu asi nejde. Potěší přece i z lásky daná maličkost. Občas získávám pocit, že někteří lidé prostě dávají dárky jen proto, aby něco dali. Ale kde je nápad, přemýšlení, práce s dárečkem, zabalením? Už teď vím, že ten, co sis ho vylosovala Ty, bude určitě potěšený.
ReplyDeleteTo ti moc dekuji, Veroniko :). Je pravda, ze mam vic casu premyslet nad tim, CO daruji a pritom celou dobu myslim prave na tu osubku. :)
ReplyDelete