Předloni jsem zažila svoje první setkání s migrujícími ptáky a bylo to fascinující. Velmi brzy ráno jsem slyšela hlasitý zvláštní skřehotavý zvuk ptáků a hned jsem se pídila po tom, o jaké ptáky šlo. Zjistila jsem, že se jedná o jeřáby popelavé, kteří migrují ze Skandinávie do severozápaní Afriky.
Během posledních dvou týdnů jsme jejich pouť zaznamenali hned několikrát. S Andrýskem jim hned běžíme zamávat a popřát šťastný zbytek cesty. Z Finska doletěli až sem a zbývá jim přeletět jen Španělsko.
Víte, slyšet a vidět tolik jednotlivců, kteří se jakýmsi ptačím jazykem dorozumívají, jsou schopní se dohodnout, vybrat mezi sebou nejsilnějšího, uspořádat se do šiku a konat každoročně tuto pouť je cosi, alespoň pro mne, naprosto ohromující a nepopsatelného. Neumím říct, co cítím :).
Dokonalé! To bych taky ráda viděla.
ReplyDeleteTo je podívaná! Jenom my lidé si myslíme, jak jsme dokonalí a přitom dokážeme zabloudit třeba v nákupním centru, kam se na tu přírodu hrabeme.
ReplyDeletepříroda je nejkouzelnější divadlo, které znám. Fascinující projevy zvířat, jejich schopnost přežít, orientovat se, najít potravu, útočiště, péče o mladé...barvy rostlin a vůně...Jak píšeš, těžko pojmenovat. Jsem ráda, že jsem živou součástí toho všeho a pokud výhoda lidství spočívá v tom, že to dokáži líp vnímat a pokoušet se to i chápat, pak jsem hrdá, že jsem člověk. (jinak s tím mám občas trochu problém..) ;)
ReplyDeleteAhoj Lucko, to by chtelo zamirit koncem rijna do Francie, Spanelska nebo uz v zari vic na sever.... :) treba se Ti povede. Moc Te tu vitam!!!
ReplyDeleteAlko, Radko, mluvite mi z duse.