Thursday, July 21, 2011

Dneska bylo další poprvé

Včera si děti hrály v naší soukromé komunitní uličce a ten náš prcek tomu přihlížel, občas se ode mě odlípnul a trochu si pohrál. Ale dneska! Když jsem vařila oběd, tak jsem si všimla dětí od sousedů, dvou starších kluků, jak montují kola a prohánějí se okolo našeho. Řekla jsem o tom děťátku, ono se mžikem odtrhlo od koukání na včelí medvídky, obulo si boty a střemhlav vyběhlo na ulici. NEMOHLA JSEM HO DOSTAT PO HODINĚ DOMŮ! Lítal tam na své odrážecí motorce, řehtal se a až postupně ostatní maminky odchytaly své ratolesti a to naše robě zůstalo samo, tak se nechal složitě přesvědčit, že opravdu je čas na oběd a na odpolední siestu. Spí a já půjdu taky. Kromě toho, že se začleňuje do společnosti, hurá!!!, tak nezavře pusinku a stále něco potřebuje komentovat a slyšet odpovědi a mě tak trochu hučí v hlavě. :-) Ale to jistě znají všechny maminky.






4 comments:

  1. jé, to je super, že se vyblbinká se sousedovic dětma a navíc, že to tam máte tak bezpečné. Časem ještě doděláte zvukové zátarasy a budete všichni absolutně šťastní. ;-) Hezké sny... :-)

    ReplyDelete
  2. Říkala jsem si, jak dlouho to bude trvat, než se trhne za dětma a vida, bylo to dřív, než jsem si myslela. Je dobře, že má kamarády.

    ReplyDelete
  3. To je nádhera když se nemusíš bát pustit dítě ven. My jsme se naopak převlékli do barev ostřížů a nemůžeme je vypustit ani ve vilkové čtvrti ani na sídlišti samotné.

    ReplyDelete
  4. Musím připustit, že právě ta bezpečnost byla jedním z důvodů, proč jsme se přestěhovali právě sem. Není opravdu nad to nemít obavu pustit dítko ven.

    ReplyDelete