Včera si děti hrály v naší soukromé komunitní uličce a ten náš prcek tomu přihlížel, občas se ode mě odlípnul a trochu si pohrál. Ale dneska! Když jsem vařila oběd, tak jsem si všimla dětí od sousedů, dvou starších kluků, jak montují kola a prohánějí se okolo našeho. Řekla jsem o tom děťátku, ono se mžikem odtrhlo od koukání na včelí medvídky, obulo si boty a střemhlav vyběhlo na ulici. NEMOHLA JSEM HO DOSTAT PO HODINĚ DOMŮ! Lítal tam na své odrážecí motorce, řehtal se a až postupně ostatní maminky odchytaly své ratolesti a to naše robě zůstalo samo, tak se nechal složitě přesvědčit, že opravdu je čas na oběd a na odpolední siestu. Spí a já půjdu taky. Kromě toho, že se začleňuje do společnosti, hurá!!!, tak nezavře pusinku a stále něco potřebuje komentovat a slyšet odpovědi a mě tak trochu hučí v hlavě. :-) Ale to jistě znají všechny maminky.
jé, to je super, že se vyblbinká se sousedovic dětma a navíc, že to tam máte tak bezpečné. Časem ještě doděláte zvukové zátarasy a budete všichni absolutně šťastní. ;-) Hezké sny... :-)
ReplyDeleteŘíkala jsem si, jak dlouho to bude trvat, než se trhne za dětma a vida, bylo to dřív, než jsem si myslela. Je dobře, že má kamarády.
ReplyDeleteTo je nádhera když se nemusíš bát pustit dítě ven. My jsme se naopak převlékli do barev ostřížů a nemůžeme je vypustit ani ve vilkové čtvrti ani na sídlišti samotné.
ReplyDeleteMusím připustit, že právě ta bezpečnost byla jedním z důvodů, proč jsme se přestěhovali právě sem. Není opravdu nad to nemít obavu pustit dítko ven.
ReplyDelete