Slunečný den, který jsem strávila se svým mužem. Procházka po městě, oběd v restauraci, dítko jsme si vyzvedli u "abuelitos", poté procházka přírodou (aby to nebylo tak romantický, tak Andrés měl svůj den a během cesty asi tak 5x řval a vztekal se). Moc fajn nicnedělání, ale to se někdy musí :). Zítra si to budu muset vynahradit, ikdyž můj rytmus už hodně polevil. O to víc to chce se trochu organizovat. Stále bojuju s myšlenkami na další a další projekty. Mám pocit, že jsem expert na plánování, na rozdělávání prací a jejich nedodělání :D. Ale abych nepřeháněla, včera jsem jen přeci obšila matraci z původní postýlky a udělala z ní dva protiúrazové polštáře - zátarasy do postele pro synáčka. Přede mnou hromada látek, pod nohama spousta nití, v kuchyni spousta špinavého nádobí, zbytek domu škoda mluvit, ale je mi to jedno. Pro dnešek končím s nohama pěkně nahoře, už nemůžu jinak! :)
Až na to vztekání jsi měla krásný, velmi užitečný den :)
ReplyDeleteTy jsi jako malá továrna, každý týden z tebe vypadne hračka, nějaké zařízení bytu, zdravý produkt k jezení a zdravý produkt k léčení nebo mazání nebo čištění a potom přijdou na řadu pole a lány a pak si zaskočíš na nějakou návštěvu k rodince a pošiješ jim tam polštářky a hrnky a dětem kdeco, pak doma vymaluješ, přestavíš nábytek a zase do šití. MISHKO TO NEMUSÍŠ :+D, to si s tebou a tvým chtěním zdolat ještě všechno než se holčička vyklube zahrává matka příroda. Velí ti jako každé mámě: hned teď to všechno stihni neboť pak už bude pozdě. Jenže ty nejsi osamělá vlčice v kruté přírodě, kterou čeká 6 mláďat a mráz a nemusíš ani jako černoška v buši splácat dům aby ti v noci miminko neodnesl lev. Kočičko, lehni si, už je to všechno hotový, anebo to počká. Jéžišku ona šije matrace.
ReplyDelete:) hezký, romantický a opět ty tvé ruce zlaté, šikovné.
ReplyDeleteAle ke druhému děťátku doporučuji drobnou úpravu: nikoli expert na plánování a rozdělávání, ale na plánování a rozdělení práce. To se nauč rychle, než si doma zvyknou, že mají místo maminky perpetum mobile. Mohla by ses totiž taky brzo porouchat a těžko hledat náhradní díly. ;)
P.S. už máte jméno pro mou neteřinku???? ;)
:) ano, příroda velí a já buším. :D jde to samo, k něčemu to tak bude. Bohužel tu nemám žádnou milou ženskou duši, která by mi v sobotu donesla kus bábovky, pomohla zasadit macešky nebo nedej bože mi udělala překvapení a připravila mi dort k narozeninám. Řekla jsem si, že to si prostě musím sama a smířila se. Od té doby mám klid na duši a věci dělám, jak se mi chce a kdy se mi chce. Ale s tím rozdělením práce to není špatný, moje drahá polovička udělá, co řeknu.
ReplyDeleteRadunko, ano, jméno máme! :)
Sára s Radunkou to krásně vystihly :-) A ano, ten pocit, že všechno musím mít doma nakoupeno, nachystáno, doděláno, ten si pamatuji z obou těhotenství. Po porodu zjišťuji, že na internetu se dá koupit cokoli a kdykoli a co ne, zaskočí koupit mužíček, že i v noci když děti spinkají, se dá něco málo utvořit a uklidit. Tento týden například jsem myla okna a dělala jarní úklid v noci, pak jsem si polepila okna motýlkama a ráno jsem se divila, jaké je to krásné počasí. Ve skutečnosti venku byla vichřice a mráz, ale přes umytá okna to vypadalo tak nějak vlídněji :-D
ReplyDeleteMiško, tak si ještě užij tvořeníčka, pak už budeš všechno dělat jen na úkor spánku, o to větší z toho ale pak budeš mít radost :-)
Ještě musím dodat, že k narozeninám (na Mikuláše) jsem si přála nový šicí stroj a dostala jsem ho. A opravdu parádní. Myslela jsem si, jak budu šít, ale ještě jsem ho na opravdové šití nevytáhla. Ach jo. Tak tiše závidím ten Tvůj čas na tvoření.
ReplyDelete