Víkendovka

Mezi smrkáním a pitím čaje (světe div se, jsme pořádně nachlazení), jsme si zajeli kousek za městečko. Bylo krásně, chladno, ale svítilo sluníčko jako ve Španělsku ;). Vinice už byly skoro holé, což mi bylo líto, protože před pár týdny pohled na tu barevnou záplavu musel být zážitek. Na kopcích jsme se snažili najít nějakou turistickou stezku, ale bohužel takové značené chodníky jako v Čechách tu opravdu nejsou. Na jedné zastávce jsme zaslechli bečení a za chvíli se naším směrem přibližovaly ovce. Stráášně moc ovcí. Zastavily se, kolem nás proběhl malý pastevecký pes a zastavil se před svými ovečkami. Pozorovali nás. Za tou bílou záplavou na nás volal pastýř. Nerozuměli jsme ani slovo, až pak jsme pochopili, abychom ustoupili, že jinak ovce neprojdou, budou nervózní. Vzhledem k tomu, že jsme nevěděli kudy se vydat, vydali jsme se s pastýřem po stezkách vyšlapaných ovcemi. Ten mluvil a mluvil a sociální absenci doháněl jak se dalo :). Dozvěděli jsme se spoustu nových informací, o houbách, o ovcích, o sýru, o horách, pozorovali jsme supy, kteří na těch kopcích žijí a pastýř vyprávěl, jak mu jednou supi roztrhali ovci chycenou v drátu. Mrtvá zvířata se musí odklízet, pokud je lesník uvidí, obvolává farmy, kde komu chybí jaký kus. Dříve se nosívaly mrtvé kusy na jedno místo jako pokrm pro dravce. Stádo čítalo 200 zvířat. Velice bázlivý pejsek, zvyklý jen na svého pána si mne oblíbil. Fenka špatně chodila, jako by házela zadečkem na stranu a její pán nám vyprávěl, že to má po ošklivé nehodě, kdy ji při převádění ovcí přes silnici srazilo auto. Byla několik dní v kómatu a následky má trvalé. Bylo mi jí líto, ale když jsem viděla, jak šťastně plní svůj úkol a jak výborně, uvědomila jsem si, že má šťastný život. Bylo to poprvé, kdy jsme strávili tak dlouhou dobu s tolika zvířaty a byl to tedy zážitek! :)

 

 

Ještě připomínám, že přihlašování do čokoládové výměny je do neděle 18. 11. otevřené. :)