Říká se, že 20 minut je optimální čas na relaxaci během dne. Moje španělská rodina se kdekoliv po obědě ukládá k spánku. Pohodlně se zavrtají do křesel, zavřou oči a vypnou. Po 15 minut otevřou klapky a jsou opět čilí jako rybičky. :) Snad se časem můj organismus přizpůsobí a taky budu schopná se tak rychle zregenerovat. Zatím spolu se svou ruskou švagrovou fungujeme jako au-pair, odchytíme děti a snažíme se je co nejvíce je to možné, uklidnit a ztišit natolik, aby nechaly zbytek rodiny odpočívat. Vypadá to, že není nad takovou odpolední siestu po jídle.
V českých podmínkách to není oficiálně rozšířeno, ale spí se taky. (Prosím, všimněte si, že brabi dřímá, jak jinak, pod časopisem pro milovníky zahrad). A kdo neodpočívá, tak fotí nebo si čte. Čtyřnohý psí dědeček by zasloužil metál, protože se v posledních týdnech pere jako lev se svým velmi nemocným srdíčkem. Všemi tak opečovávaný a milovaný psí kamarád! Držíme mu pěsti!!!
Hele, brabi těsně po usnutí! A Bodlouch těsně před usnutím! :)
ReplyDeleteTy poobědové dvacetiminutovky mi hrozně chybí. Kolikrát mi v práci padá hlava, zavírají se oči, stejně houby udělám, ale není kde se na chvíli natáhnout...
To je pohoda... Krásné fotky. (Nejen) pejsanovi přeju pevné zdraví.
ReplyDeleteTeď teprve jsem si všiml, jak je brabi svými proužky krásně sladěná s matrací na houpačce. Vlastně tam musí ležet... ;)
ReplyDeleteTssss, když už urvu kousek houpačky, musím to rychle využít.
ReplyDeleteVšimněte si bílého květu s fialovým žíháním. To je jediná balkonovka, která mi letos docela hezky kvete. Poznáte co to je?
ReplyDeletePedro, pejsku, posíláme ti pusinky na čumáček.
ReplyDeleteNepřekonatelná chuť zavřít oči, opřít hlavu..Jak často během únavného pracovního dne ji mám. Ale naše podmínky ani pracovní proces těch pár minut neumožňují. A tak je překonávám a piju kafe a večer mě bolí hlava a nálada občas chladne. Siesta je bezva věc. Když to jde, užíváme si ji. Už teď se netěším na samy o sobě spavé šedé podzimní dny, kdy budu od pěti ráno v jednom kole a kolem druhé odpolední mě bude přemáhat únava. Ach jo, máme to ale divně zařízeno.
ReplyDeleteProužkovaná lady je skvostná, ležérně avšak rafinovaně pohozená na svém sofá s hodnotnou literaturou po ruce. :D Ztělesněná Múza pro sochající umělce ;)
Pedříkovi posíláme pohlazení. :)
Ty poobědové chvilky jsou úžasné když děti chodí spinkat a mamky mají na hodinu v domě ticho, ale kolikrát se stane, že s Isabelou vstaneme kolem 5, to je dílo vstávajícího chlapečka, který musí ale opravdu musí běhat skákat oblíkat se snídat hrát si tancovat a zpívat kolem čtvrt na 6. No a tak vstaneme taky a uklidíme velký dům, vydrhneme koupelny, záchody, uděláme velký nákup, velké prádlo, okopeme skalku, vysbíráme jablka z 15 jabloní, uvaříme oběd, večeři dopředu, upečeme buchtu, nakrmíme děti, uděláme si kafe a zkácíme se na pohovku... a to je chvíle kdy příchází Isabelčin manžel. Hladový utrmácený zničený muž, který přišel domů, chce jíst a být opečovávaný a jeho mladá žena, která je v domácnosti s chůvou, obě dvě leží, neučesané, pobryndané a vypadají že právě zemřely......nojono
ReplyDeleteMoc tě zdravím Aggellia, jsem ráda, že jsem tě po zrušení "bloguje" opět našla a hlavně, že opět funguješ :D Jinak, zdá se, Španělé mají ten poobědový spánek vymakaný, taková patnáctiminutová chvilka dokáže zázraky. Tohle by se mělo zavést povinně pro všechny :))
ReplyDelete