V úterý navečer přišla španělská rodina poblahopřát tříletému díťátku. Ten dort byl strašně moc dobrý a hned jsme ho celý snědli. Našla jsem recept na piškotové těsto, které je velmi lehké, promazala jsem ho borůvkovou marmeládou a opaplala tvarohovým krémem s lesními plody. Ozdobila jsem ho meruňkami a gumovými medvídky a všichni jsme se jen olizovali.
Zasadila jsem nové výhonky orchidejí a taky koupila atlas ptáků, protože mě štvalo, že nevím, kdo obývá naši zahradu. Nakonec jsem rozluštila záhadu, jedná se o konopku obecnou z rodu stehlíků. Je to drobounký ptáček, s krásným zpěvem, v blízkosti hnízda jen tak slabě krátce vrká. V pondělí jsem si všimla, že v hnízdě už nejsou vajíčka, ale viděla jsem pár otevřených zobáčků. Od té doby ptáčky plně respektujeme, chodíme skoro po špičkách, Andrés je zlatý a dává na ně velký pozor, nesekáme trávu, abychom je nerušili a jen se kocháme rodinkou.
Dneškem začal San Fermín, největší španělská a světově nejznámější fiesta. Byli jsme se podívat, autobusem, protože po 9 dní je šílenost vydat se tam autem. To, co ukazují občas ve zprávách zdaleka neodpovídá realitě. Ta emoce, radost a bujarost je strašlivě nakažlivá, všichni jsou v bílo-červeném, většina lidí je špinavá od vína (polívají se jím), opilá do němoty, všechny ulice jsou strašně špinavé (v noci se ale vše perfektně uklidí, protože musí být pořádek na běh s býky), musí se chodit v uzavřených botách, protože je opravdu riziko zranění o střepy, lahve, špínu, na náměstích se pořádají koncerty, každé ráno probíhají býčí běhy a každé odpoledne pak zápasy (ach jo), v 11 hodin v noci jsou vždy ohňostroje. Tuto zábavu pak prolínají staleté tradice, jako je zahájení výstřelem rakety, zpěvem tradičních písní, zítřejším procesím.... Část města je pak zařízena pro rodiny, se spoustou atrakcí pro děti, stojí to za to!!! Fotky nemám, protože jsem si netroufla s sebou brát foťák. Příště se ale pokusím, to bude počáteční opilské nadšení uchlácholeno a bude snad bezpečněji :D.
Přeji vám krásný červencový víkend!
Moc velke blahoprani patri Onrdaskovy k jeho krasnym tretim narozeninam,ten dort opravdu vypada moc chutne.
ReplyDeleteTaky posílám Andrýskovi přání všeho dobrého. Ať má hezkou budoucnost. Pěkné dětství už má, to tu vidím v každém tvém článečku.
ReplyDeleteNa malém je vidět to radostné očekávání, až se konečně pustí do svého narozeninového dortu. Mňam!
Výborné fotky, sestřičko. Zvlášť ta třetí a poslední. A máte s Andrýskem hezky sladěné botky. :) Andrýskovi přeji taky vše nej k narozeninám, myslím, že si dobře vybral, kam se narodit. :)
ReplyDeleteTy svátky, aspoň podle popisu, mi připadají strašlivé a dostávám z toho kopřivku, jen to čtu. :))) Nic pro mě. ;)
Bohdan mi vzal z pusy ty tenisky, jsou stejné a krásné! Doufám, že je má i taťka ;)Musím pochválit i krásný dort a kytičky.
ReplyDeleteTak dodatečně k dortíku i blahopřání. Červeno-bílá kombinace je hezká (ten šátek mi pokaždé připomene naše pionýrské období, k němu ale byla modrá nebo zelená košulka). Popravdě, chtěla bych vidět tatínka v červených teniskách ;) :) Fotky máš opravdu krásné. Užijte si svátek a když budou nové obrázky, tak sem s nimi. :)
ReplyDeleteMila Ello, Vladko, Alko, Radko a mily Bohdane:)
ReplyDeletediky za blahoprani i pochvalu fotek a tenisek!!! Ty jsou straaaaaaasne nepohodlne :), vydrzela jsem v nich prvni den, od te doby chodim v cemkoliv jinem jen pohodlnem! :D Tatik mestem straduje v bilych ;).