Oceán

Quoyle prožíval okamžiky plné barev, pronášel oslnivé postřehy, naslouchal pozorně dunění vln, které počítaly kameny, smál se a plakal, vnímal zjitřené západy slunce, naslouchal hudbě v dešti, a řekl: Ano. Na dvorku před domem Burkeových se objevila na tyčích řada třpytivých poklic od automobilových kol. Svatební dar od nevěstina otce.

Neboť mohl-li Jack Buggit uniknout ze zavařovací sklenice, mohl-li pták se zlomeným křídlem uletět, co všechno je možné? Voda je možná starší než světlo, diamanty praskají v horké kozí krvi, z vrcholků hor vychází studený oheň, uprostřed oceánu se objeví lesy, kraba je možné polapit do stínu ruky na jeho hřbetě, vítr se dá uvěznit v zauzlovaném provaze. A láska někdy může být bez bolesti a trápení.

Annie Proulx: Ostrovní zprávy (takřka transcendentální úryvek z poslední kapitoly)

Quoyle experienced moments in all colors, uttered brilliancies, paid attention to the rich sound of waves counting stones, he laughed and wept, noticed sunsets, heard music in rain, said I do. A row of shining hubcapes on sticks appeared in the front yard of the Burkes´ house. A wedding present from the bride´s father.

For if Jack Buggit could escape from the pickle jar, if a bird with a broken neck could fly away, what else might be possible? Water may be older than light, diamonds crack in hot goat´s blood, mountaintops give off cold fire, forests appear in mid-ocean, it may happen that a crab is caught with the shadow of a hand on its back, that the wind be impresioned in a bit of knotted string. And it may be that love sometimes occurs without pain or misery.

Annie Proulx: The Shipping News (last almost transcendental paragraph)

via theseboots

via fler- myst

via ojodigital

via maggymoon

via fler - shellka