HURÓNSKÝ SMÍCH mého syna. Nadchlo mne, že nezdědil smích ani po mně ani po svém otci, ale že se umí nádherně zařehtat, s pusou dokořán a přivřenýma očima se řehtat a smát se a to tak, až se za břicho začne popadat celé široké okolí.
Strašně moc mne potěšila CHVÁLA ZAHRADY, kterou jsem sklidila od všech příbuzných po mé poslední úpravě, a fakt, že se květinám pod mýma rukama daří.
Dnes mne zahřálo u srdce, protože jsme s dítkem ZACHRÁNILI doma zatoulanou JEŠTĚRKU.
A nemálo jsem se radovala, když jsem si odevzdaně stoupla do velké fronty v samoobsluze a MĚLA ŠTĚSTÍ, že hned vedle otevřeli další pokladnu. :)
Nádherné pozitívne blognutie. Hneď je svet veselší, dík.
ReplyDeleteLojzo, je mi potěšením :)
ReplyDeletethese pictures makes me glad!:)
ReplyDeletehugs,
v
Vibeke, so I am glad :)!! thank you for visit!
ReplyDeleteKrásne sa smeje tvoj synček. Je to asi najväčšia radosť, vidieť smejúce sa dieťa. O to väčšia, ak je to naše dieťa. ;-)
ReplyDeleteRadostný deň. Leti.
Jak se umí "chechtat" jsme poznali doma všichni na vlastní kůži. Z ničeho nic, jen ze svého důvodu spustil a tak od srdce, že jsme se přidávali "chca nechca" :))
ReplyDeleteLeti máš svatosvatou pravdu. Úsměv na tváři dítěte je dar a odměna, nám velkým. Na očích se pozná, jestli je dítě šťastné či ne a když se umí pěkně od srdíčka chechtat na celé kolo, jako tenhle malý smíšek, je pak radost být. :)
ReplyDeleteLeti, moc děkuji :)
ReplyDelete