A babička zpívala a mírně se kývala sem a tam. A já jsem najednou zaslechl mluvit vítr, a jak o mně zpívá Laj-ná, potůček, a jak o mně vyprávějí bratřím. Poznal jsem, že já jsem Malý strom. Byl jsem šťasten, že mne někdo miluje a že po mně někdo touží. Usnul jsem a už jsem neplakal.
Forrest Carter: Škola Malého stromu (úryvek z konce první kapitoly)
 |
| via abutterflyinmyhair |
 |
| via apartmenttherapy |
 |
| via laloleblog |
 |
| via fler-utulek-lesan |
 |
| via wolves |
 |
| via apartmenttherapy |
 |
| via fler-smu |
 |
| via magickcanoe |
Tak si představte. Byli jsme na návštěvě u pravých indiánů, v Canadě i v USA a víte co tam měli? Z čeho pletli čelenky a co našívali na mokasíny, navlékali do náušnic a náramků? Naše české jablonecké nasekané a kulaté maličkaté barevné skleněné korálky. Indiáni. Jejich kmeny byly rozprášené nebo vystěhované, bylo jim učiněno velké zlo. To největší jaké se člověku může stát, ztratit domov, zapomenout na tradice, mít prázdné ruce, nemít v nich kůži ani peří ani teplou zvířecí srst, nemít práci. A přece, na indiány si hrají děti celého světa. Po indiánech touží, nosí jejich ozdoby, poslouchají jejich hudbu a touží po volnosti a toulání krajem na koňském hřbetě. Tak co jsme jim my běloši udělali? A oni do nás otiskli žhavou pečeť navěky.
ReplyDeleteSvatá pravda, Saro
ReplyDeleteHm, akurát včera večer sme si doma púšťali Tanec s vlkmi. To bude telepatia... ;-)
ReplyDeleteMisho, vypadá to na překrásnou knihu :-)
ReplyDeleteSáro, máš pravdu, ale ty korálky indiánům někdo daroval, určitě byli rádi..kde mají pořád ty přírodní materiály v národním parku bráli? :-)
Lojzo, Tanec s vlky je prostě báječný film!