Naše Čechošpanělátko slaví 2 roky!

Přenádherný pocit mít mláďátko, nesdělitelné!!!

Mamka pinká, majá, majá, pusinu, Andi pinkat ne, hiiihii (mamka spinká, malá, malá, pusinku, Andry spinkat nebude)

Dem autem pa? (Pojedem autem pá?)

Cicit ibulu (cvičit holubičku)

Jetado duchu panout, hikojo tat duchu (letadlo spadne, když se ve vzduchu zastaví, vrtulník ne)

Voda sčiká (stříká voda)

Chceš bumbat? Kafe? Ne! Andi kafe, vino, pivo vousy, ano?! (Andry bude bumbat kafe, víno a pivo až bude mít vousy)

Babi letadlem, huuuuuuu (přiletí babička)

Andi pinkat mamiky taty (Andry spinkal/bude spinkat u maminky a táty)

Tam chonaná kakuka (Je tam schovaná jahůdka)

Maky ne, boužka pyč, dajeko! (Nejsou mraky, bouřka je pryč, daleko)

Ceeájie? Papat chceš? Rosinky? (Chceš papat cereálie a rozinky?)

Tiko moky, noo, aaach jo, zaseeeee (Tričko je mokrý, no, ach jo, zase!)

Viti sinono, oka zobi (Svítí sluníčko, zlobí do očí)

kaka, zase, huuuuuuuuuuuuuuuu (Zase kaka)

Pejsek těká, Andi lekl. (Pejsek zaštěkal, Andry se leknul)

Syšiš? Tata!!! Benanoooo!! (Slyšíš? Táta! Bernardo!)

Poviká bžišo (Povídá bříško)
Bobonoc (Dobrou noc)
Ruce pijaný, umyt! (Mám špinavé ruce, umýt!)

Andrýsek se naučil a pochopil, že maminka mluví česky a všichni ostatní tady španělsky. Taky že existují jiné jazyky a je to úplně normální. Sám už je zcela bilingvní.

Má rád počty, umí napočítat do pěti ve španělštině a do deseti v češtině. Při cvičení si počítám a Andrés mne napodobuje: "dvanáct, čináct, patnáct..." Napodobuje úplně všechno. Mé záchvaty smíchu, to jak se opírám o kredenc a mám u toho jednu nohu přes druhou. Tatínka ve spravování věcí a čtení...

Denně se dívá do knížek a louská písmenka. Rozezná O, I a A. Naopak mu nejdou barvy. To ještě nechápe narozdíl od značek aut.

Začíná se ptát proč.

Andrýsek je velmi klidné dítě. Můžeme s ním jít kamkoliv a kdykoliv, chová se slušně, zpravidla vždycky jí s námi dospělými, nikdy nedělá žádnou ostudu. Chodí spinkat úplně bez problému, jak po obědě, tak večer. Spí celou noc a ráno nás volá. "Mamiko, papá, Mišooo, Benanooo". Vstává velmi pomalu, rád se ještě provaluje a protahuje, je umazlený, má rád různé lechtání, škrabkání. Umí dát najevo své city, často za mnou přijde a jen tak mě obejme. A vždy, když vidí nás rodiče objímat se, k nám běží přidat se. Nežárlí, nebo alespoň nijak moc. Když si hrajeme nebo chováme jiné děti, respektuje to. Sám už ví, že je velký, není miminko a tak se může už sám o menší postarat. Umí pochovat, pohoupat kočárek s dítkem, dát mu pusinku nebo nacpat dudlík do pusy.

Co se hygieny týče, umí se vysmrkat, denně používá nočník, ale stále nosí pleny. Sám si češe vlásky a umývá si ruce. Umýt vlasy je však horor a vřeští u toho, stejně tak u stříhání nehtů na nohách. Jen občas se mu podaří překonat se a svépomocí vše zvládnout.

Už máme za sebou období, kdy byl samý protest. Bouchal nás do obličeje a vše byl problém. To už naštěstí skončilo. Když ale máme konflikt, s pláčem, tak se umí velmi rychle udobřit, hned si vše vysvětlíme, obejmeme se a dáme si pusu. Za vším ale musí stát vysvětlení, logika a klidný hlas.

Doma mi velmi a zatím rád pomáhá. Chystá na stůl, dává spolu se mnou prádlo do pračky, utírá podlahu, zalévá kytky. Děkuje, prosí a zdraví. Říká jak se jmenuje a kolik je mu roků.

Hraje si často sám, je tak naučený, ale samozřejmě vyhledává společnost. Každý den jdeme někam ven pěšky nebo autem, autobusem zajedeme do Pamplony. Miluje pohyb, nerad zůstává doma a má rád změny. Každý den mne prosí o cestu autem. Když tatínek cestuje, tak je mu evidentně smutno, potom se od něj nehne na krok.

Má velkou fyzickou výdrž a sílu. Ujde daleko víc než jeho vrstevníci, které známe, běhá dobře a rychle a stejně dobře umí kopat do balonu. Když je hodně unavený, přestává mluvit, ale nefňuká. Denně jezdí na své motorce, kterou už bravurně ovládá. Jinak je jeho doplňkem vždy nějaké autíčko. Auta a motorky nebo jiné stroje, jak už jsem psala, miluje!!! Je to jeho prvořadý zájem. Potom následuje šroubování, montování a vymýšlení různých vynálezů.

Daří se nám probouzet v něm všechny smysly. Od malinka jsem mu dávala ke všemu přičichnout. Teď to dělá sám, umí naslouchat, dlouhé chvíle stojíme někde pod keřem a pozorujeme straku nebo jiného ptáka. Zkoumá všechno, co se hýbe i nehýbe. Je velký pozorovatel a nic mu neunikne.

Má neuvěřitelnou paměť, pamatuje si detaily, které se staly před 3 měsíci, obličeje, které viděl před rokem. Hodně vyrostl, ale na kontrolu jdeme až koncem července, tak nevíme přesné míry. Nosí velikost 92/98 a botičky velikosti 25, váží necelých 15kg. Bude to asi "vejký chap" jako táta. 

Miluje běhání bosky po trávě. Zbožňuje, když může sednout za volant auta a "jezdit". Moc rád se koupe. Má své oblíbené postavičky z večerníčků nebo filmů, hlavně Krtečka a Jáju a Páju, donekonečna vydrží u filmu "Jak se krotí krokodýli". Má rád hudbu, často si zpívá a brouká. Má rád ticho, bývá občas zamyšlený a straní se. Z toho společnost vyhledává. Čas od času, když se sejde velká rodina, úplně pookřeje a "baví se", nicméně nemusí být středem pozornosti. Nádherně a bodře se umí od srdce zasmát, umí vtipkovat a oplývá smyslem pro humor. Trpí v přítomnosti hlasitých, nebo ještě hůř, ukřičených holčiček. Je trochu stydlivka a drží se hodně u mne. Ke všemu ho musím doprovázet, někdy mě nechce vůbec pustit. Má hodně mánií, především pro organizaci věcí! Nesnáší hluk, bojí se bouřky.

Andrés miluje dobré jídlo a pití, nejvíc ze všeho zbožňuje olivy, ryby, kyselé věci, ovoce, víno (dala jsem mu jednou ochutnat kapku, abych ho odradila!!!), sýry, jogurty a cizrnu. Sní ale zpravidla všechno. K snídani má vždy totéž corn flakes se spařenými rozinkami, bílý chleba s máslem a medem.

K obědu a večeři je to prakticky jedno, vždy zeleninu, přílohu a občas bílkoviny - vejce nebo maso. Tak 4x do týdne jí ryby.

Jako sladkosti mu dopřávám sušené ovoce, občas sušenky (speciální zdravé s kaštany), sladké kaše - rýžová, polentová, domácí puding, čerstvý sýr s kompotem, marmeládou, někdy hořkou čokoládu.

Pije hlavně vodu, někdy si dá hroznovou šťávu a jen asi 3x vypil ovocný čaj, potom mu dávám rýžové, mandlové, jogurtové mléko a "kafe" cikorku.
Mateřské mléko přestal pít v 18 měsících úplně přirozeně. Do teď je to pro něj ale stále atraktivní téma. Každý den se o mlíčku bavíme, Andrýsek bojuje s myšlenou zkusit se napít, ale vždycky to s úsměvem zavrhne. S maximálním zaujetím však pozoruje všechny maminky, které dávají svým dětem napít.

Povahou je hodně podobný tatínkovi, kliďas, rozený hedonista co si rád dopřává dobrého spánku, jídla. Má jeho gesta a je stejně dobrosrdečný. Má silný charakter, na který se pokoušíme připravit. Od malinka se uměl velmi rázně pro něco rozhodnout, udělat si názor. Když něco chce, tak to chce, když nechce tak ne. Bez diskuzí. Snažíme se ho plně respektovat, zároveň ho ale učíme, aby on toleroval nás.

Je to naše robátko, které milujeme do morku kostí. A on to ví! :-)

Příště přidám nějaké fotky z dnešní oslavy.