Zítra, vlastně už dneska v 9:30 přijede velký kamion a pět chlapíků a všechno začnou pakovat do útrob auta. Takto to tady vypadalo o víkendu, už to dávno není pravda. Ťukání do klávesnice se tu rozléhá prostorem nedotčeným koberci, s minimem nábytku. Těch krabic jsem udělala ještě tak dvojnásobek a momentálně mám v kuchyni 4 velké rozdělané, už mi došla lepící páska, v pořadí pátá. Všude po kuchyňské lince mám roztrahané potraviny, pár talířů a přemýšlím, jak to zítra zvládnu. Vyfotila bych to, ale kdo ví, kde je foťák? Miláček pojede ráno do práce a já tu budu s prckem sama. Co s ním budu dělat?? Už ho vidím, jak mi bude viset na nohavici a kňourat "mama", protože po celém domě budou pobíhat cizí chlapi a hračky jsou schovaný a nebudem se moct nikam pohnout. Heheee... Po 19:00 hodině už to bude snad všechno zabalené, zamknem dům, rozloučíme se se sousedy a vystartujem na sever. Od zítřka taky nebudem mít připojení na internet, prý 25 dní. Převedení telefonní linky jde prostě rychlostí blesku :D. Nicméně, to je na mě dlouhá doba, takže budu hledat pokoutní způsoby a možnosti, jak ukrást nějakou tu vlnu, snad se ozvu dřív ;).
Stěhování...daleko, pryč, nafurt..Jak já to nemám ráda. ;)
ReplyDeleteBudu vám držet palce, aby vše proběhlo v klidu, abyste nic nezapomněli, neměli nějaké těžkosti, aby časově všechno klaplo jak má. Aby vaše vzpomínky na místo, kde se narodil Andrýsek, zůstaly pořád hezké. A hlavně, aby vás váš nový domov přijal s otevřenou náručí, abyste se tam brzo aklimatizovali, seznámili a zapadli. Takže: Móc šťastnou cestu.
Stěhování... je začátek, dobrodružství, strašně moc práce, na začátku smutné balení a na konci veselé rozbalování a běhání po novém prostoru a zařizování a snění a vymýšlení a zkoumání okolí, kde jsou jaké obchody, z kterého okna je to hezčí, kde bude zapadat sluníčko a co jak vymalovat a kde je hřiště a houpačky a jestli tu bydlí taky mladí s dětmi a kde je doktor, prostě strašně moc milých věcí. V mládí je stěhování něco nového a pěkného. A taky jste o kus cesty blíž k nám a babičkám a možná i divadlům a chrámům a taky horám a větru a sněhu a moři a co ještě. Přeju pěkné zabydlování a vyfotit prosím....
ReplyDeleteKdyž jsme spolu naposledy mluvily před stěhováním, říkala jsi, že o tomto psát nebudeš, že to všichni znají, ale je dobře, že jsi o tom napsala, máš nevratnou památku. Je mi trošku z toho smutno, když vidím ty židle na terase, taky už tam nikdy nepříjdu, bývalo u vás hezky. Ani už nemám, co k tomu novému domovu dodat, všechno ti popřály ty dvě dušičky blízké nahoře. Jenom snad, že je dobře, že budete blíž k rodině, někdy to člověk ocení, když potřebuje pomoc. A ty, jak tě znám, rychle vybuduješ nový, útulný domov pár set kilometrů jinde. Ať se ti to brzy podaří.
ReplyDeletePřidávám se s přáním, ať je v novém domově vše jen hezké, prima, bez větších starostí. Souhlasím se Sárou, stěhování (ač spojené se spoustou problémů) je podle mě vždy fajn, pokud si tedy sami vyberete, kde to bude, a že budete spolu všichni tři pohromadě zase někde v novém, pěknějším, větším? Pro mě by to byla výzva znovu vše objevovat, zařizovat, být blíž rodině, většímu městu, práci, hezčí přírodě... Je toho jistě hodně..a že za sebou necháváte domov? Přátele? Neboj, vybudujete ještě útulnější a krásnější domov a s přáteli se můžete vídat nebo si psát i když budete někde daleko. Tak ještě jednou všechno dobré..a až bude přístup na internet, budeme chtít vidět nějakou fotečku :-)
ReplyDeleteKdykoliv se na tento článek podívám, cítím stále silnější nechuť ke stěhování. Mě je to tak moc proti srsti, že neplánuji ani dovolenou. Nějak jsem zarostla, či co, protože představa, že bych měla strávit byť jen jednu jedinou noc někde jinde, než ve své posteli, mě přivádí srdeční arytmii. Asi jsem diuná ;-) Tím víc obdivuji, s jakou lehkostí se přesouváš po kontinentu, jako stěhovavý pták. Kéž ti to přináší jen a jen dobré pocity :-)
ReplyDelete